Konečně jsme si s mužem po nějakém tom roce (cca 11 měsíců) udělali čas na rande. Děti předali dědečkovi a babičce a vypadli do velkoměsta. (Metropole Zličín) Plán byl jasný, nemyslet na děti, jít na Spectra, porozhlédnout se po vánočních dárcích a dát si kávu. Proto: Děti jsme vzpomínali už v autě na cestě. (Metropole je od nás 20 minut.) Lístky už jsme koupili v dobré náladě, že si užijeme aspoň ten film a nikdo ho nebude vyrušovat, křičet do něj a nebo se domáhat čůrání. Což se i stalo. Teda nevím, co všichni mají, ale Spectre je podle mě povedená bondovka. Napětí, bondgirl, velkolepé scény a akce. Jen tu vrtačku si za mě mohli odpustit. I když chápu, že i tohle tam musí být. Porozhlédnutí se po vánočních dárcích proběhlo taky v klidu, až na to že už mi autíčková domácí mánie začíná lézt na nervy a každý pokus koupit cokoliv jiného muž okamžitě vetoval. Kafe jsme si ale nedali, oba, a dokonce můj muž víc než já, jsme chtěli domů za těmi rošťáky. Kteří si vlastně ani ne