Bláznivá matka

Poslouchám své drahé přítelkyně a nestačím se kolikrát divit, co mají doma za muže a kvůli čemu všemu je možné se pohádat. Mám doma zřejmě poslední exemplář správného chlapa, který se stará o svou rodinu a nic za to vlastně nechce. Samozřejmě někdy je taky na zabití, ale většinou ho na to stačí upozornit a je klid. Probereme, co mě naštvalo a proč a on mě (někdy) vyslechne a někdy si to dokonce i zapamatujte. To, k čemu se chci ale vyjádřit především, je, jak se stará o Háďátko. Nevadí mu přebalování, hlídání a s malým si i hraje. Celou dobu jsem si bláhově myslela, že je to normální chování všech otců. Ale realita je jiná. Otcové se o to malé stvoření, které také stvořili moc starat nechtějí. Zdá se, jakoby jejich práce skončila a oni nastupují opět na scénu až se školní docházkou. Mojí kamarádce například její manžel tvrdí, že se o dítě starat nemůže, protože je příliš unavený. Jako kdyby ona na únavu nárok neměla, když je doma. Navíc si myslím, že když se dítě bude aktivně stýkat

S malým dítětem se skvrnám nevyhnete. Já se navíc rozhodla i pro látkové pleny. Nejsem nějaká vyšinutá eko-matka, jen si myslím, že látka je pro kůži příjemnější a spíš se Hádě naučí na nočník, když bude vědět, jak je mokrá kůže nepříjemná. Navíc v tomto počasí mi přijde lepší než ho balit do papíro-igelitu. Jen je s látkou víc práce, ale co, jsem na mateřské, že? :-p Zrátím to, prostě o skvrnách vím své... U nás doma je tvoříme všichni a jsou na všech látkách. Jenže jak se jich zbavit? Napřed jsem zkoušela Vanish - skrvn a špíny ze zbavíš. Vůbec mi nepomohl. Například krev a stopy po deorantu se ani nehnuly. Pak mi mamka doporučila Ariel odstraňovač skvrn. Výsledky jsou lepší. Popravdě je úžasný na ložní prádlo. Barvy krásně září a skvrny (káva, pot, borůvkový jogurt) odstraňuje velmi dobře. Ale taky není úplná jednička. Jediné, co mi na devadesát procent doma ulehčuje praní je Žlučové mýdlo. Taky to není stoprocentní, ale osvědčil se mi úplně nejvíc. Navíc patří k té lev

Všimli jste si kolik lidí, jistě i z vašeho okolí, nadává na počasí? To je buď moc teplo nebo málo, pak zase prší moc a nebo vůbec... Dokážu to pochopit při té včerejší vichřici. Ale jindy?! Jsme přece v mírném pásu. To znamená, že počasí se neustále mění. V létě to ale většinou znamená teplotu kolem dvaceti stupňů. Takže teď máme nadprůměrné teploty, ale to není také nic výjimečného. Někdy jsou teploty nad a jindy pod průměrem. (Tak můžeme zapomenout na globální oteplování.) To, co mi ale začíná lézt krkem, je to nadávání. Je to počasí, na jeho vrtochy si prostě musíme zvyknout a je to správně, že něco v našich životech ovlivnit úplně nemůžeme. Co by to potom bylo za život kdybychom mohli vše naplánovat a ovlivnit.

...a taky vyhrát sportku. ...každý pátek chodit tančit. ...ráno vstávat s úsměvem. ...cvičit minimálně dvakrát týdně. ...jíst zdravě. ...mít zodpovědné a sebevědomé dítko. ...a tak dál. To, co ale hlavně nechci, je řídit se něčím, co "by se mělo"! Na co teď trochu dopáleně narážím: Můj drahý a milovaný choť přišel s tím, že bych neměla. Například: nechat Hádě spát u sebe v posteli nechávat přes noc otevřená okna, aby se Kocour nerozhodl spáchat sebevraždu mít zapnutý/vypnutý zvuk u mobilu (dle příležitosti) utrácet A taky i spoustu věcí měla. (Vyprat, jít nakoupit, umýt okna, psát si kdy jsem kojila atd.) A tohle měla/neměla přichází z více stran a dokonce nejen na mě ale i na Háďátko.  (Neměl by se už přetáčet zpátky na záda, např.) Musím na to reagovat trochu ironicky. "To se nám to ale vyrojilo radilů!?" Jako kdybych měla najednou být bezradná a nesvéprávná.Unavuje mě tohle "mělo by se". Chci žít teď a tady a ne tak, jak by se