Jedno sobotní odpoledne
Lidi, kteří nemají sourozence přišli o mnoho. V mém životě jsousituace, kdy bych si svého bratra odpustila a vlastně ani nelitovala. Už někdy na druhém stupni základní školy, jsem začala tvrdit, že jsem jedináček. A přesto našly se i takové učitelky, které byly schopné mi mého bratra o hlavu doslova omlátit. Měla bych začít od začátku, věřím, že když se z toho vypíšu, bude mi o trochu líp. Mezi mnou a mým bratrem je sedm let rozdíl. Ze začátku, to si nepamatuju, znám to jen z vyprávění, mě můj bratr velmi miloval. Staral se o mě, bránil mě a pak přišla zřejmě puberta a tu už si pamatuju. Kdy mě v rámci výcviku, bil a nutil lhát ale zároveň s ním byla i sranda, když nebyli poblíž jeho kamarádi, to se vracel k výcviku. Ale i tak jsem se nedokázala přinutit ho nemít ráda a vždy jsem ho před rodiči hájila a chránila. Pak se ale stalo něco a mě to něco stále utíká. Bratr utekl z domu, začal krást a začal brát drogy. Nebylo to příjemné období pro nikoho, doteď nedokážu pochopit, jak